Jaroslav Malina byl po roce 1950 v rámci akce Kulak odsouzen za neplnění dodávek ke dvěma rokům vězení. Rodina Malinova musela statek č. 12 ve Smrdově opustit a odstěhovala se ke svým příbuzným. Statek zabrali družstevníci z nově vzniklého JZD. V obytných místnostech byla střídavě slepičárna, sklad, místní děti si tam chodili hrát. Zachovalo se jen pár fotografií a jeden předmět. Posledním překvapením letošních dušiček bylo, že se tento předmět objevil v Rozsochatci.
Je zajímavé, že v každé rodině se vždy najde něco po prarodičích. I v rodině Malinových něco takového měli. Hodně opotřebovaný kartáč z koňských žíní. Hodně ošoupaný, dalo by se říct, už rozpadající se. Když ten kartáč otočíme, objeví se ve dvoubarevných žíních nápis. Je to jméno majitele. Jana Šemíka ze Smrdova č. 12. Bezpochyby i on držel ten kartáč v ruce. Předtím, než šel do kostela, ke svatbě, na křtiny. Už to bude pravděpodobně více jak 100 let, co neznámý kartáčník zhotovil tento kousek na zakázku.
Po nebožtíkovi Janovi (+1929) se kartáč předával od jedné generace Malinových na druhou. Rodina nesměla dál žít ve Smrdově, o hrob Jana Šemíka a jeho rodiny se nikdo nestaral. Rodinná hrobka zanikla a toto, nepočítáme-li nehmotné zápisy v matrikách a úředních knihách, je jedna z posledních hmatatelných vzpomínek. Díky za uchování Malinovým z Chotěboře.
Žádné komentáře:
Okomentovat