Vybraný příspěvek

Pravidla od Adama

Když se podíváme na demografii, po roce 1994 nastalo období, kdy se prostě děti nerodily. Nejen v našem klanu, ale i v celé České republice...

čtvrtek 25. května 2017

Prázdniny 1935

V půli třicátých let minulého století bychom již ve Smrdově marně hledali žijící rodinu Šemíků. Naopak příjmení Zadina zde bylo velmi časté. Přítel a místní patriot Josef Zadina se narodil v domě č. 17 v době, kdy se Sázavka jmenovala ještě Smrdov. V úvodu z kroniky rodu Zadinů napsal následující přehled.
Dům čp. 30 ve Smrdově (rok 1935)
V letech 1880 – 1910 bylo ve Smrdově 13 rodin Zadinů, z těch bylo 6 sedláků, 3 chalupníci a 4 domkáři. Aby se rozeznávali, říkalo se v č. 9 Pod farou, v č. 13 u Míchalů, v č. 16 Vrbický, v č. 17 u Adamů, v č. 28 hajný, v č. 34 u Havlů, v č. 35 u Hrušků, v č. 37 u Vítků, v č. 38 u Melicharů, v č. 46 V hospodě, v č. 65 U cestáře, v č. 66 U chalupníků, v č. 81 Koželuh (v aparátě). Ze svého středu měli: hostinského, hajného, cestáře, koželuha, kostelníka a porodní babičku.
zprava Leopold Herzan, Božena Herzanová, Barbora Zadinová,
Zdeněk Herzán, Josef Zadina (?) 
Ve třicátých letech bydlela rodina domkáře Zadiny v č. 30. Manželé Zadinovi zde žili minimálně od roku 1929. Barbora Zadinová, rozená Šemíková, se v létě 1935 sešla s neteří Boženou Herzanovou, původem též Šemíkovou. Tehdy asi devítiletý Zdeněk byl u pratety na návštěvě. Možná tu trávil prázdniny. Přijel s rodiči nejspíše vlakem z Prahy. V tu dobu bydleli v Práčích, což byla osada na území dnešních pražských Záběhlic. Chlapec je na poslední fotografii ještě zachycen na snímku s místním kluky. Snad by mohl některý z pamětníků některého z nich poznat.
Zdeněk Herzan s míčem - zbylí chlapci neznámí
Mimochodem, zápis o sňatku Josefa Zadiny a Barbory Šemíkové se našel. Byl by někdo ochoten zajet do Světlé nad Sázavou za paní matrikářkou a ofotit záznam?

úterý 23. května 2017

Dispens

Už jsem dříve poznamenal, že omezená velikost vrbického panství vedla čas od času ke sňatkům příbuzných. Pokud se jednalo o vzdálenější vztahy, nebyl to problém. Jestliže byla příbuznost užší, bylo nutné nejdříve získat církevní (v pozdější době i státní) výjimku. Toto udělení výjimky se v církevních kruzích nazývalo dispens.
Po roce 1868 úřady dávaly celkem snadno dosažitelný dispens (prominutí překážky) ve 3. a 4. stupni příbuzenství či sešvagření. Pro 2. stupeň byla příslušná jedině papežská stolice, jinak konzistoř a pro sňatky civilní okresní úřad nebo magistrát. Od pokračovatele rodu Zadinů ze Smrdova jsem dostal zajímavý doklad o udělení výjimky pro Josefa Zadinu a Barboru Šemíkovou. Začátkem února 1892 došel na smrdovskou faru dopis v latinském a českém jazyce, ze kterého cituji:
Z plnomocnosti od svaté Apoštolské Stolice v Římě dnem 25. ledna 1892 výslovně obdrženého ráčil Nejdůstojnější Biskupský Ordinariát přiloženým dekretem uděliti snoubencům Josefu Zadinovi a Barboře Šemíkové žádanou dispens pokrevenství ve druhém a třetím st., která jim v brzku oznámená budiž.
V levém dolním rohu je přiloženo potvrzení o zaplacení 1 zlatého s poštovním razítkem (12.2.1892) z Leštiny. Žádost byla podána 5. ledna. Odpověď odeslaná po týdnu z Biskupské konzistoře v Hradci Králové obsahovala odhad pěti neděl na dodání vyjádření z Říma a ujištění, že politické dispense není třeba. Svatbu budeme hledat někdy koncem února ve Smrdově. Kniha se nachází nejspíše ještě ve Světlé nad Sázavou mezi "živými" matrikami.
Nejzajímavější částí je výsek genealogického vývodu ženicha a nevěsty s vyznačeným společným předkem. Tím byl Jan Zadina, rolník ze Smrdova č. 13. Touto názornou pomůckou si smrdovský administrátor potvrzoval druhý a třetí stupeň pokrevenství budoucích manželů. Ženich byl bratrancem otce nevěsty. Zmiňovaný Jan Zadina hospodařil v sousedství statku č. 12, kde na přelomu 18. a 19. století sedlačil jeho generační druh Josef Šemík.
Jestliže dědové a pradědové novomanželů byli sedláci (půlníci či chalupníci), otcové byli domkáři. To znamenalo, že nebyli tolik vázáni na rodný statek a častěji se stěhovali. Děda nevěsty Barbory Šemíkové si přivydělával jako krejčí, otec pak jako tkadlec. Po svatbě Josef s Barborou patrně sloužili jako služební čeledín a děvečka na bačkovském velkostatku. Zda měli děti, nevím, ale na stará kolena se vrátili do Smrdova. O tom však až příště.

středa 17. května 2017

VII. sraz klanu Šemíků

V sobotu došlo k sedmému setkání Šemíků. Tentokrát jsme zamířili do Neumětel, kde se místní občané starají o památník legendárního koně. Na první poutníky již čekala místní kronikářka paní Malinská.
U hrobu s nápisem "V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží" se setkáváme s panem Kuniakem, starostou obce.
Ten nám na chvíli předal prapor z roku 1867, a tak se stalo, že fotograf Karel Stehno zachytil nastoupenou jednotku Šemíků v plné parádě. Ptáte se, co dál, co příště? Už jsme jednou psal, že jsme se na tomto koni dostali tak daleko, jak jsme jen mohli. Zda budeme pokračovat, to se skrývá v pravidlech od Adama. To je taková naše malá úmluva. V sedmém bodě pravidel se píše:
Držitel(ka) může mít trofej v držení maximálně 18 měsíců. Do té doby zorganizuje za pomoci soukmenovců další sraz klanu. Jinak musí neprodleně předat trofej do úschovy.
Uvidíme. Já osobně jsem připraven pomoci při organizaci, ale impuls pro další setkání už nechám na mladších ročnících :-) Zejména ročníky narození 1994 až 2000 vyzývám, neboť na nich je, zda a jak budeme pokračovat. Máme za sebou srazy v Číhošti, na Vyšehradě, ve Světlé, na Lipnici, v Ovesné Lhotě, opět na Vyšehradě, v Neumětelích. Kdo se účastnil, může vzpomínat. Kdo chyběl, může litovat. Všichni se ale můžeme těšit na příští setkání.

sobota 6. května 2017

Stavění máje

kronika D. Krupé
str. 291-292
Při listování kronikou Dolní Krupé jsem našel pro rok 1962 následující záznam, který ponechávám v původním znění.
Ke smrtelnému úrazu došlo navečer 25. května při stavění máje na hřišti Na vejvuzkách. Máj v Krupé vždycky se stavěla značně vysoká a nastavovaná. K postavení máje, které se vždy konalo v předvečerních hodinách za značné účasti dospělých chasníků, kterým přicházeli pomoci i starší již před časem ženatí. Rovněž tomu bylo tohoto roku. K večeru po práci sešel sem k postavení máje dosti značný houf lidí. Nechyběly ani zvědavé děti, děvčata a také několik starších lidí, kteří přihlíželi k této práci z uctivé vzdálenosti. Ještě po patřičné přípravě dlouhá v půli nastavovaná máj byla pomalu zvedána do výše. Když již byla snad více jak z poloviny vyzdvižena, najednou dřevo při nastavovaných dílech prasklo a padající horní část máje zasáhla Jana Šemíka (č.p. 82), truhlářského dělníka. Byla rychle zavolána sanitka, která ho odvezla do nemocnice, ale tam zjistili, že je již mrtev. Pohřeb takto zahynulého Jana Šemíka konal se za značné účasti lidu dne 29. května.
Takto skončilo v Dolní Krupé tradiční stavění máje. Šemík byl ženat, zůstala po něm vdova a dvě dcerky.
Květen 1962 byl pro místní obzvlášť smolný, neboť obecní kronikář popsal v tomto období ještě další tři úrazy. Zmiňuje Josefa Blažka z č.p. 16 a Josefa Lédla (č.p. 26). Oba byli ošetřeni v nemocnici. V neděli 13. května ještě uvádí, že mládenec Pesler z Havl. Brodu spadnul z kola a sanitka jej odvezla do nemocnice.
Opatrujte se a příští sobotu se těším  na setkání v Neumětelích na Hořovicku.

sobota 29. dubna 2017

Za dva týdny

Obrázky z dějin a mýtů
Na 14 dní dopředu nelze předpovědět počasí. Lze si ale přát, abychom se v sobotu 13. května sešli na neumětelské návsi v hojném počtu. Restaurace U Horymíra bude mít otevřeno. Starosta obce přislíbil záštitu v podobě praporu z roku 1867. Program je ustálen. Pevným bodem v čase a prostoru je pro nás hrob bájného koně Šemíka čtvrt hodiny před polednem.
Pro ty, co budou projíždět na jih od Prahy je společný odjezd v 10:45 od bistra U Ondřeje v Radotíně. Kdo by chtěl z Prahy odvést, můžeme zastavit kolem 10. hodiny u smíchovského nádraží. Dejte dopředu vědět.

Dodatek z 1. května. Mám milou povinnost oznámit dva přírůstky do našeho klanu na Havlíčkobrodsku. 13. dubna se narodila Anetka Šemíková a 30. dubna Ondra Šemík. Oba se mají čile k světu :-)

pondělí 24. dubna 2017

Visitace léta páně 1379

Doba druhé poloviny 14. stoletíVisitační výslech měl v té době vždy podobný scénář: Arcijáhen si nejdřív předvolal faráře, později ostatní duchovní kostela, přičemž farář zásadně odpověděl na dotaz, kolik let je ve své funkci v uvedené farnosti, ostatní duchovní, jak dlouho jsou knězi. Dále museli ukázat všechny listiny, opravňující je k výkonu služby. Po ukončení formalit se arcijáhen tázal na různé záležitosti, kupř. ohledně provinění faráře. Po výslechu faráře byli přizváni laici, obvykle přední lidé z obce. Samotné řešení jednotlivých provinění se řešilo „domluvou“ pod hrozbou trestu na místě, nebo předvoláním do Prahy.
Informátoři sdělovali velké množství konkrétních poklesků a přečinů, největší procento ale tvoří nepochybně nedodržování celibátu. Častým jevem je také nemravné chování farářů, vzpomíná se hlavně holdování alkoholu, návštěvy hostinců (lze usoudit, že hostomický byl vyhlášený), hra v kostky, objevuje se i nevhodné oblékání. Pojďme se nyní podívat na jednu kontrolní návštěvu arcijáhna v Neumětelích.

Erb patrona neumětelského kostela
Zdeňka Běškovce z Běškovic
Visitace ze dne 19. listopadu 1379, kolem třetí hodiny odpoledne: Jaroslav, farář osmým rokem, říká, že Smil z Libomyšle, mající legitimní manželku, si drží v Tmani, ve farnosti faráře Peška, Markétu z Tmaně u jejího otce, pod svou ochranou. Dále, že on sám měl konkubínu Markétu, která měla manžela, ale již dva roky ji neviděl. Dále, že Zdeněk B[i]eškovec, patron zdejšího kostela, získal louku a chtěl, aby ji přijal výměnou za jiné, což farář odmítl. Tak Zdeněk toho roku tuto louku násilně zkosil a celý výnos si nechal pro sebe, a cenu navýšil o šest kop grošů. Dostal od řečeného patrona koně, patronem hodnoceného na 11 kop, ale řekl, že reálně nestál ani za dvě. A že mu patron za výměnu té louky dal 3 kopy, přičemž ty tři kopy farář vzal a navrátil je faráři v Berouně. Jan, řečený Děkan a Havel, laici z Radouše, farníci kostela, řekli o Smilovi to, co farář, a že dokonce občas Markétu držel (Smil) u sebe v domě i za přítomnosti své manželky, která je ve špatném rozpoložení a pláče každodenně. Havel řekl, že Markéta jela týden před svátkem sv. Václava do Tmaně, kde zůstala u Holíka (jménem Ondřej), tamějšího laika, ale oba si už v tento okamžik nepamatují, od koho to slyšeli. Dále, že na Dušičky Jílek, vikář v Jincích a další dva kněží, hráli v kostky s lazebníkem a za vykřikování sprostých slov se osočovali. Dále, že jejich farář každodenně chodí do Hostomic a požívá tam alkohol a málo slouží, téměř pořád musí vikář. Dále řekl Havel, že farář z Bezdědic má konkubínu Markétu již tři roky, ale jelikož očekával kontrolu, tak ji odstěhoval od sebe pryč, a také rád požívá alkohol. Dále řekli, že Jakub, farář ze Všeradic, holduje alkoholu a je v podnapilém stavu každodenně, má konkubínu, a na sv. Martina (11. 11.) utekl z hospody, aby nebyl ubit. Dále, že Matouš, řečený Sandera, vikář v Bezdědicích, má konkubínu již mnoho let, s níž zplodil 4 děti, které drží v Hořovicích a jednoho syna drží u sebe, kterého učí psaní. Jiří řečený Sojka, a Šimon, konšelé v Neumětelích, řekli, že farář měl Markétu, která s ním byla několik dní, kterou teď má u sebe Ješek řečený Pěnič, prokurátor Zdeňka Běškovce již rok, a myslí si, že má s ní poměr. Arcijáhen nařídil Ješkovi, aby se Markéta odstěhovala do šesti dní pod hrozbou exkomunikace. Ve farním domě v Bezdědicích přikázal arcijáhen Jaroslavovi, ať se okamžitě zbaví Markéty, a ať již doma nemá žádnou konkubínu, a ať se drží dále od Křisny, dcery Peška, ať nepožívá alkohol pod pokutou 10 kop pro církevní zřízení a pro pražského arcijáhna, a žalářem po dobu jednoho měsíce, což přislíbil vice-arcijáhnu.

Zdroj:
Ondrej Mandzák, Podbrdský děkanát v pozdním středověku, bakalářská práce, FF UK Praha, 2011

Neumětely v minulosti a dnes

První písemný doklad se vztahuje k roku 1331, kdy je zmiňován Protiva, syn Oldřicha z Neumětel (Dispensatio Protywae Ulrici de Neumyetel... - Reg. III. 679.).
Běškovcové
z Běškovic
Kartotéka Augusta Sedláčka, živá studnice našich dějin, nám napovídá hned na dvou lístcích se zápisky. Na jednom je v záhlaví slovo Žebrák a na druhém Běškovec. K jaké události si Sedláček zaznamenal datum 21. února 1331?
Jakožto první nám známí majetníci Neumětel a okolí vyskytující se páni z Neumětel znaku jednorožce, původem svým z Běškovic (u Roudnice) pocházející. Na sklonku 13. neb počátku 14. století žil Oldřich, jehožto syn Protiva obdržel papežské dovolení, aby mohl trvati ve sňatku se Škonkou ze Žebráka, s níž byl spřízněn.
Dispense, tedy výjimka udělená papežem, způsobila, že se mohla konat svatba Protivy z Neumětel a Scholastiky, dcery Zbyňka Zajíce ze Žebráku. Později začal Zbyněk používat jméno "z Hazmburka". Rody obou erbů - jednoho s kančí hlavou a druhého s jednorožcem - byly spřízněni několikanásobně. Škonka (Scholastika), někdy zmiňovaná i jako Kunigunda, byla nejspíše sestřenicí Protivy.
Vladykové s predikátem "z Neumětel" se krátce psaly také "z Valdeka". Roku 1344 Oldřich Zajíc prodal hrad Valdek Protivovi (Protivec?) a Ctiborovi (Chotibor?) z rodu Běškovců. Hrad společně s panstvím však již od roku 1331 tvořil královské manství.
Erb Běškovců na hradě Laufu
Běškovcové postavili v Neumětelích někdy na začátku 14. století starší z tvrzí, která stávala nedaleko obce na vršku Košík a zřejmě zde sídlili až do závěru 14. století. Původně však tento rod pocházel z Podřipska. Jejich stopu nalézáme v Horních Beřkovicích (dříve zvaných Běškovice), Cítově a Vliněvsi. Pocházeli ze staročeského rodu stejného původu s Kamýky z Pokratic. V erbu měli jednorožce zlaté barvy v modrém nebo černém štítě.
V Neumětelích nebyli však jedinými majitely. V listinách kláštera zbraslavského mezi jinými statky, kterými král Václav II. klášter obdařil, se jmenuje i statek neumětelský. Ze stížného listu opata zbraslavského proti Vilémovi Zajíci z Valdeka (vlastnil i Lochovice) se dovídáme, že dvůr neumětelský přepadl, vydrancoval a velké stádo dobytka odtud odehnal. Patronátní právo ke kostelu však ve druhé polovině 14. století držel rod Běškovců. Dne 9. února 1372, na prezentaci Jana z Běškovic, byl kvůli úmrtí původního faráře Leonarda potvrzen Jaroslav z Kralovic. Po úctyhodných 37 letech, což je nezvykle dlouhá doba úřadování jedné osoby, 8. března 1409, byl na prezentaci Ondřeje z Vilémova (sídlil na hradě Königstein) ustaven ke kostelu farář Petr z Berouna.
Pohled od jihu
Kromě lokality Košík se v katastru Neumětel nachází zbytky tvrze, tzv. tvrziště v místě zvaném Starý zámek. Existuje ale ještě třetí místo – Ve Valech. Tvrziště vodní tvrze, která stála jižně od obce na ostrůvku v západním výběžku Velkého rybníka. Tato třetí tvrz byla založena okolo roku 1400 pravděpodobně Zbraslavským klášterem. Ve válkách husitských zanikla fara neumětelská, tvrze pustly. Asi r. 1450 byla (asi ta vodní) tvrz zastavena a od roku 1460 patřila Václavu Oldřichu z Valteřova. Opati kláštera zastavovali Neumětely drobné šlechtě. Pustá tvrz náležela až do r. 1539 k Libomyšli, později k Lochovicům.