Nádraží Vyšehrad stojí nedaleko Nuslí

Mezi místa, která v Praze nelákají turisty a která nelákají ani občany Prahy, jsou opuštěná nádraží. Tedy opuštěná. Tyto budovy jsou neudržované, střechy děravé, dráha (Správa železniční dopravní cesty) na jejich údržbu peníze nemá (rozuměj nedá), a tak se čeká... Občas k nim zabloudí bezdomovci, občas náhodní chodci. Jedno takové nádraží chátrá na konci Nuselského údolí pod Vyšehradem.

Nádraží Vyšehrad

Vyšehradské nádraží vzniklo jako nástupce stejnojmenné železniční zastávky mezi roky 1904 a 1906. Objednalo si ho Císařsko-královské ředitelství státních drah. Železniční budova zde stála už dříve, ale byla pouze provizorní a o její podobě se nic moc neví.
Ve stejné době v Nuslích žije Alois Šemík (*1881), rodák z Lacinova mlýna (dnes zvaného Rymešova) ležícího u řeky Sázavky v údolí mezi Ovesnou Lhotou a Smrdovem. Jako malý kluk se svým o rok starším bratrem Františkem a mladším bratrem Janem jistě mohl sledovat za řekou projíždějící vlaky na trati Rakouské severozápadní dráhy. Stál tam u přejezdu strážní domek a syn vechtra mohl s kluky Šemíkovými chodit do školy. Dnes je u mlýna zastávka Sázavka. Ta byla zřízena ale až v roce 1911.
To už Alois žil několik let v Praze v Nuslích s manželkou Marií, roz. Mrkvičkovou, a synem Aloisem mladším. Jak je vidět z pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství žila rodina Šemíkova mezi roky 1905 a 1909 na několika adresách v okolí náměstí Bratří Synků, mezi Pražáky známého jako "Synkáč".

Policejní ohláška Aloise Šemíka (*1881)

Co Aloise přivedlo do Prahy? Asi práce. V kolonce za jménem se dočítáme, že byl železničářem. Blíž než na nádraží Vyšehrad to měl ale na vršovické nádraží. Že by ho vlaky okouzlily už jako kluka ve Smrdově? Narodil se ve mlýně, ale v roce 1892 Aloisův otec František Šemík (bývalý mlynář) se ženou Anastasií (roz. Pipkovou) a dětmi žije ve Smrdově č. 73. Byl tam podle všeho hostinským.

Mlynářem v bývalém Lacinově mlýně se stal Emanuel Rymeš. Šemíkovi měli blízko k rodině Pipkových, která mlynařila v Lacinově mlýně před Rymešovými. V pražských Nuslích žili roky před tím, než se tam přistěhovali Šemíkovi, manželé Pipkovi (pravděpodobně teta a strýc Aloise staršího). František (*1862) měl za ženu Marii roz. Šemíkovou (*1870) a také se v oblasti Nuslí párkrát stěhovali. František alias Franz Pipek pracoval v Praze asi také na železnici, jestli dobře čtu povolání jako Bahnbedienstete.