Cesta: pruh země, po kterém se chodí pěšky. Silnice se liší od cesty nejenom tím, že se po ní jezdí autem, ale že je jen čarou, která spojuje jeden bod s druhým. Silnice nemá smysl v sobě samé; smysl mají jen dva body, které spojuje. Cesta je chvála prostoru. Každý úsek cesty má smysl sám v sobě a zve nás k zastavení.
Milan Kundera: Nesmrtelnost
 |
| Zdroj šrafováno neosídlené území (konec 9. a začátek 10. stol.) |
Kníže Václav, který za svého života vládl na poměrně malém území ve Středních Čechách (viz obr.), se nedožil Kristových let. Podle legend zemřel mlád úkladnou vraždou, ve které měl více než jen prsty jeho bratr Boleslav. O život pozemský přišel na prahu staroboleslavského kostela. Bylo to v pondělí 28. října, den po posvícení svatých Kosmy a Damiána. Den je paradoxně jistější než rok. Ještě za první republiky se slavilo tisícileté výročí v roce 1929. V poslední době ale převažuje názor, že k Václavovu úmrtí došlo v roce 935. Jen několik let poté dal Boleslav, bratr Václava, přenést ostatky do Prahy na hrad.
Tím bylo odstartováno Václavovo svatořečení. Možná tedy byl již za života Boleslava I., jinak Ukrutného, ale určitě za Boleslava II. jinak Pobožného, vytvořen kult prvního českého světce, symbol státnosti. Boleslav I. byl více bojovníkem než diplomatem. 14 let bojoval ze západními sousedy a na východ ovládal území až daleko za Krakov. Václav za svého života nemohl tušit, že bude zemským patronem. Když putoval koncem září z Pražského hradu, tehdy ještě hradiště, do Boleslavi, jel se svou družinou až k hranicím území, které jeho rod ovládal.
Cesta, po které bylo jeho tělo o několik let později přenášeno zpět, dnes již v celé délce neexistuje. Říkalo se jí Svatováclavská a vedla severně od dnešní silnice z Prahy přes Prosek, Letňany, Přezletice na Brandýs. Mezi Přezleticemi a Popovicemi je dnes v těchto místech pole. Na okraji Přezletic připomíná cestu jen lokalita zvaná Kocanda. Tam někde stávala stará zájezdní hospoda. Hospoda byla zrušena. Cesta byla postupně nahrazena jižnější variantou, která převýšení od Vltavy nepřekonávala z Libně na Prosek kolem lokality dodnes zvané U Kříže, ale přes Vysočany a Klíčov na Kbely, Vinoř.
Po třicetileté válce se usadil ve Staré Boleslavi jezuitský řád. V té době se ve velkém budovaly a stavěly sloupy mariánské nebo viniční, sochy, kaple, a také celé soubory kaplí – poutní cesty. Vše v duchu typické barokní symboliky. V 70. letech 17. století přišla na řadu také Svatá cesta do Staré Boleslavi. Jezuité nechali při cestě vybudovat 44 kaplí. Vše popsal pražský jezuita Jan Tanner v česky psané knize s barokně rozevlátým názvem...
Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě k nejdůstojnější rodičce Boží panně Marii, čtyřidcíti a čtyřmi krásnými stavuňky, podle počtu litanie lauretánské titulům jejími obrazy v Čechách slavnějšími ozdobená, ale předtím dávno svatého milého Václava, dědice českého na smrt odjezdem, a potom těla přenešením posvěcená, nyní také malováním životem a zázraků jeho okrášlená.
Svatý Václav tam je, ale tak trochu "pod čarou" tehdy populárního mariánského kultu. Via Sancta - Svatá cesta byla lemovaná obraznou kamennou knihou. Každá kaple víc jak pět metrů vysoká zaznamenává kapitolu mariánského a svatováclavského cyklu. Jednotlivé stavby, které stály zhruba v půlkilometrových rozestupech, měly svého donátora. Z více jak 40 kaplí se do dnešních dnů zachovalo necelých dvacet. Obrazy a texty dávno smyl zub času, z cesty se stala silnice, která dnes už přesně nekopíruje tehdejší trasu. Mnoho kaplí bylo zbořeno kvůli nové zástavbě, zejména v Karlíně, Libni, Vysočanech a Klíčově. Nedaleko konečné stanice metra v Letňanech stojí asi nejzachovalejší kaple č. 14 - Jeníkovská.
Zajímavým dárcem, který financoval kapli č. 29, byl baron Wolf Maxmilián z Lamingen, známý jako Lomikar. V té době mu zrovna odmítali Chodové poslušnost. Stavba této kaple se zachovala, na rozdíl od Kutnohorské kaple č. 19. Donátorem kaple byl Bernard František z Věžníku. Ten v 70. letech 17.století postupně rozprodával Vrbické panství i se Smrdovem a Ovesnou Lhotou. Tehdy ještě možná žil ve Smrdově chalupník Adam Šemík, a tak nevěda o tom i on trochu přispěl skrze svou vrchnost k uctění sv. Václava.
 |
| Zdroj: www.mapy.cz |
 |
| "Putující" viniční sloup u Karlova mostu |
Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavě k nejdůstojnější rodičce Boží panně Marii, čtyřidcíti a čtyřmi krásnými stavuňky, podle počtu litanie lauretánské titulům jejími obrazy v Čechách slavnějšími ozdobená, ale předtím dávno svatého milého Václava, dědice českého na smrt odjezdem, a potom těla přenešením posvěcená, nyní také malováním životem a zázraků jeho okrášlená.
 |
| Jeníkovská kaple |
Zajímavým dárcem, který financoval kapli č. 29, byl baron Wolf Maxmilián z Lamingen, známý jako Lomikar. V té době mu zrovna odmítali Chodové poslušnost. Stavba této kaple se zachovala, na rozdíl od Kutnohorské kaple č. 19. Donátorem kaple byl Bernard František z Věžníku. Ten v 70. letech 17.století postupně rozprodával Vrbické panství i se Smrdovem a Ovesnou Lhotou. Tehdy ještě možná žil ve Smrdově chalupník Adam Šemík, a tak nevěda o tom i on trochu přispěl skrze svou vrchnost k uctění sv. Václava.
