Doba druhé poloviny 14. století. Visitační výslech měl v té době vždy podobný scénář: Arcijáhen si nejdřív předvolal faráře, později ostatní duchovní kostela, přičemž farář zásadně odpověděl na dotaz, kolik let je ve své funkci v uvedené farnosti, ostatní duchovní, jak dlouho jsou knězi. Dále museli ukázat všechny listiny, opravňující je k výkonu služby. Po ukončení formalit se arcijáhen tázal na různé záležitosti, kupř. ohledně provinění faráře. Po výslechu faráře byli přizváni laici, obvykle přední lidé z obce. Samotné řešení jednotlivých provinění se řešilo „domluvou“ pod hrozbou trestu na místě, nebo předvoláním do Prahy.
Informátoři sdělovali velké množství konkrétních poklesků a přečinů, největší procento ale tvoří nepochybně nedodržování celibátu. Častým jevem je také nemravné chování farářů, vzpomíná se hlavně holdování alkoholu, návštěvy hostinců (lze usoudit, že hostomický byl vyhlášený), hra v kostky, objevuje se i nevhodné oblékání. Pojďme se nyní podívat na jednu kontrolní návštěvu arcijáhna v Neumětelích.
 |
Erb patrona neumětelského kostela
Zdeňka Běškovce z Běškovic |
Visitace ze dne 19. listopadu 1379, kolem třetí hodiny odpoledne: Jaroslav, farář osmým rokem, říká, že Smil z Libomyšle, mající legitimní manželku, si drží v Tmani, ve farnosti faráře Peška, Markétu z Tmaně u jejího otce, pod svou ochranou. Dále, že on sám měl konkubínu Markétu, která měla manžela, ale již dva roky ji neviděl. Dále, že Zdeněk B[i]eškovec, patron zdejšího kostela, získal louku a chtěl, aby ji přijal výměnou za jiné, což farář odmítl. Tak Zdeněk toho roku tuto louku násilně zkosil a celý výnos si nechal pro sebe, a cenu navýšil o šest kop grošů. Dostal od řečeného patrona koně, patronem hodnoceného na 11 kop, ale řekl, že reálně nestál ani za dvě. A že mu patron za výměnu té louky dal 3 kopy, přičemž ty tři kopy farář vzal a navrátil je faráři v Berouně. Jan, řečený Děkan a Havel, laici z Radouše, farníci kostela, řekli o Smilovi to, co farář, a že dokonce občas Markétu držel (Smil) u sebe v domě i za přítomnosti své manželky, která je ve špatném rozpoložení a pláče každodenně. Havel řekl, že Markéta jela týden před svátkem sv. Václava do Tmaně, kde zůstala u Holíka (jménem Ondřej), tamějšího laika, ale oba si už v tento okamžik nepamatují, od koho to slyšeli. Dále, že na Dušičky Jílek, vikář v Jincích a další dva kněží, hráli v kostky s lazebníkem a za vykřikování sprostých slov se osočovali. Dále, že jejich farář každodenně chodí do Hostomic a požívá tam alkohol a málo slouží, téměř pořád musí vikář. Dále řekl Havel, že farář z Bezdědic má konkubínu Markétu již tři roky, ale jelikož očekával kontrolu, tak ji odstěhoval od sebe pryč, a také rád požívá alkohol. Dále řekli, že Jakub, farář ze Všeradic, holduje alkoholu a je v podnapilém stavu každodenně, má konkubínu, a na sv. Martina (11. 11.) utekl z hospody, aby nebyl ubit. Dále, že Matouš, řečený Sandera, vikář v Bezdědicích, má konkubínu již mnoho let, s níž zplodil 4 děti, které drží v Hořovicích a jednoho syna drží u sebe, kterého učí psaní. Jiří řečený Sojka, a Šimon, konšelé v Neumětelích, řekli, že farář měl Markétu, která s ním byla několik dní, kterou teď má u sebe Ješek řečený Pěnič, prokurátor Zdeňka Běškovce již rok, a myslí si, že má s ní poměr. Arcijáhen nařídil Ješkovi, aby se Markéta odstěhovala do šesti dní pod hrozbou exkomunikace. Ve farním domě v Bezdědicích přikázal arcijáhen Jaroslavovi, ať se okamžitě zbaví Markéty, a ať již doma nemá žádnou konkubínu, a ať se drží dále od Křisny, dcery Peška, ať nepožívá alkohol pod pokutou 10 kop pro církevní zřízení a pro pražského arcijáhna, a žalářem po dobu jednoho měsíce, což přislíbil vice-arcijáhnu.
